Autor: Ulrich Neuhausen
Zdroj: © Ethos č. 2/2007 | ethos.cz
Datum napsání:
15.05.2007
Sekularismus
Existují tisíce náboženství, ale jen jedno evangelium. Náboženství vymysleli lidé, ale evangelium je zjevením Boží myšlenky. Náboženství vytvořili lidé, evangelium je dar od Boha. Náboženství je myšlení lidí, evangelium je to, co nám sděluje Bůh. Náboženství obecně je historií hříšného člověka, který chce pro svátého Boha něco udělat. Evangelium však říká, co svátý Bůh udělal pro nás. Náboženství je hledání Boha, evangelium je dobrou zprávou, že Ježíš hledá člověka. Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil, co se ztratilo.
Sekularismus
Čemu věří člověk, který nevěří? Když si vyřeší všechny bohy, když vysvětlí všechno nadpřirozené a přestane potřebovat konečný smysl čehokoliv - co zůstane potom? Čistý rozum? Praktický rozum? Osvícený a spokojený člověk? Ateista je člověk, který se vědomě hlásí k neexistenci Boha. I on věří, protože neexistence Boha se stejně jako jeho existence nedá dokázat. To však ateisté popírají, vysvětlují všechny náboženské představy Boha a hledají v nich vnitřní rozpory. Pokud je najdou, je to pro ně vyvrácení existence takového Boha. Pokud je něco logicky nemožné, prý to nemůže existovat. Přitom předpokládají dva body: • Existovat může pouze to, co je myslitelné pro lidskou logiku.
• Stačí vyvrátit jen to, co lidé dosud tvrdili.
Možnost, že by Bůh mohl být větší a složitější než lidský rozum, vylučují už předem. Stejně tak vylučují možnost, že by mohl existovat Bůh, kterého lidé neumí popsat, ale který popisuje sám sebe nebo který by existoval dokonce mimo jakýkoli lidský popis.
Tato možnost souvisí s agnosticismem (z řeckého bez poznání, nepoznatelnost). Agnostici považují sice božskou moc nebo něco transcendentního za možné, ale nevěří, že by o tom někdo něco věděl. Proto odmítají o tom, zda Bůh existuje nebo ne, vůbec filozofovat. Pro funkcionálního ateistu je otázka existence Boha lhostejná. Všechny tři názory se souhrnně označují jako sekularismus, protože se orientují na svět, který je pro člověka viditelný a měřitelný. Co jej překračuje, to buď odmítají nebo ignorují.
Proto je tento světový názor typický svým materialistickým přístupem. Drží se viditelného, vyvozuje z něho hodnoty a morálku a nezabývá se nadpřirozeným, mimozemským. Zprávy o zázracích nebo setkáních s Bohem ve svátých spisech různých náboženství už předem považuje za nemožné, protože je nedokáže vysvětlit pomocí prostředků tohoto světa. V tomto ohledu má sekularismus také silný vliv na teologii. Podle evoluční teorie je zbytečné přemýšlet o Bohu, který stvořil svět; hlubinná psychologie působí, že je zbytečné mluvit o „hříchu“ nebo „vině“; díky technickému pokroku není třeba důvěřovat Bohu, který udržuje a zabezpečuje náš život.
Otázky, které při takovém postoji zůstávají otevřené nebo vznikají úplně nově, člověk dříve nebo později začne považovat za nezodpovéditelné a utěšuje se vědou o budoucnosti. Mezi tyto otázky patří:
a) I kdyby evoluce vytvořila život cestou náhody - což podle jednoduchého počtu pravděpodobnosti není možné - odkud se však vůbec ve vesmíru vzala hmota?
b) Jestliže se „pocity viny“ působením psychoterapie stávají zbytečnými, jak to, že lidé pořád ještě prahnou po spravedlnosti a zadostučinění, jak to, že je pro člověka tak těžké přiznat vinu, ustoupit a být milosrdný? Jak to, že počet psychicky nemocných lidí přibývá, když by jich mělo ubývat?
c) Jestliže pokrok přináší bezpečí a bezstarostnost, jak to, že lidé na jižní polokouli jsou i přes nesmírnou chudobu často daleko vyrovnanější a klidnější než lidé na západní polokouli?
Ještě za Sigmunda Freuda se člověk díval na náboženství jako na projev nemocné duše a Ludvík Feuerbach chápe boha jako zosobnění touhy člověka (viz například sv. Mikuláš nebo dobrá víla, která musí plnit naše přání). V dnešní době sílí však hlasy, které vnímají náboženství jako něco blahodárného nebo zdůrazňují pozitivní vliv víry na zdraví. Trend se odklání od čistého sekularismu, ale nikoliv směrem k uznání pravého Boha. Mnoho lidí pochybuje o „vševědoucnosti“ a „všemohoucnosti“ vědy. Vidí, že neexistuje žádný lék proti lidské zlobě a přírodu nelze ovládnout. Ztenčující se zemské zdroje, zejména ropy, působí, že naděje na neomezený růst a věčný pokrok se rozplývají. Místo toho člověk tím intenzivněji a soustředěněji pracuje na osobním štěstí. Životní poradenství, management života, fitness centra a rozvoj osobnosti - to vše potlačilo dosavadní vědomí potřeby vyrovnávat se se vztahem mezi Bohem a světem.
Jediné, co má hodnotu, jsem já. Pokud Bůh mému já pomáhá, aby se dobře cítilo a víc se rozvíjelo, pak ať Bůh existuje. Jestliže ale mému rozvoji stojí v cestě, je třeba ho nahradit. Měřítkem pro existenci Boha nebo pravdivosti nějakého náboženství tedy už není logika ateistů nebo agnostiků, ale moje já a pocity postmoderního člověka. „Pravdivé je to, co mi dělá dobře.“
Je tedy logické, že marxismus coby ideologie se sám ukázal jako prázdný. Sliby o blahobytu pro všechny a plné rovnoprávnosti všech lidí se ukázaly jako liché. Obyvatelé komunistických zemí viděli i v televizi, že lidem v západní společnosti se daří lépe než jim. Stejně tak na sobě a svých politicích viděli, že ne všichni mají stejná práva a povinnosti. Tím se stal marným také boj komunismu proti církvím a náboženství. Navzdory komunistickým tezím, že člověk potřebuje Boha a bohy jen k tomu, aby utěšil své neuspokojené potřeby, se víra a náboženství v komunistických zemích udržela a dokonce rostla, a to přes státem zaručované naplňování všech základních potřeb.
Sekularismus: Souhrnný pojem pro ateismus a materialismus. Ateista věří, že existuje dost důkazů, aby si mohl být jist, že Bůh neexistuje. Materialista vychází z toho, že existuje jen materie, hmota. Víra v Boha je podle toho jen projekcí myšlenek a přání člověka. Po smrti neexistuje žádná vědomá existence člověka.
Čemu věří: Vznik, existenci a všechny komplexní zákonitosti vesmíru i života se vysvětluje evoluční teorií. Dokonce i duševní svět, osobnost a myšlení jsou produktem evolučního procesu. Náboženství se považuje za omezující, nerealistické. Lidé jsou schopni najít odpovědi v sobě samých, v rozumu a v přírodních vědách.
Marxismus: Vědecký výzkum: je jediná cesta k nalezení pravdy a k poznání. Lidé jsou od přirozenosti dobří. Absolutní morální měřítko vně člověka není třeba.
Historie:
Renesance (1400-1600 po Kr.)
• tendence k návratu k antice a nová vnímavost člověka na nezávislost a individualismus.
• upozorňuje na rozpory mezi vírou a rozumem
• protiklad učení církve a přírodních věd
Osvícenství (1600-1800 po Kr.)
• přírodní vědy se stávají nejvyšším měřítkem pravdy.
• moc vlastního rozumu
• odmítnutí autority církve
Moderna (1800 dodnes)
Evoluční teorie formulovaná r. 1859 Ch. Darwinem, podle které se všechny životní formy vyvinuly náhodnými procesy.
Marxismus: Zakladateli marxistické ideologie jsou Karel Marx a Bedřich Engels. Nejdůležitějším spisem je „Komunistický manifest (1848) a Kapitál (postupně od r. 1867).
Čemu věří: Odstraněním soukromého vlastnictví a třídních rozdílů a novým uspořádáním v ekonomice a společnosti bude každý člověk osvobozen od egoismu. V komunistické společnosti je stát a náboženství zbytečné. Etika pramení z ekonomiky. Všechno, co posouvá komunismus kupředu, je dobré. Transcendentní morální hodnoty, které by měly absolutní platnost, neexistují. Bůh neexistuje (ateismus). Základní realitou je materie, hmota.
Existují tisíce náboženství, ale jen jedno evangelium. Náboženství vymysleli lidé, ale evangelium je zjevením Boží myšlenky. Náboženství vytvořili lidé, evangelium je dar od Boha. Náboženství je myšlení lidí, evangelium je to, co nám sděluje Bůh. Náboženství obecně je historií hříšného člověka, který chce pro svátého Boha něco udělat. Evangelium však říká, co svátý Bůh udělal pro nás. Náboženství je hledání Boha, evangelium je dobrou zprávou, že Ježíš hledá člověka. Syn člověka přišel, aby hledal a zachránil, co se ztratilo.
Sekularismus
Čemu věří člověk, který nevěří? Když si vyřeší všechny bohy, když vysvětlí všechno nadpřirozené a přestane potřebovat konečný smysl čehokoliv - co zůstane potom? Čistý rozum? Praktický rozum? Osvícený a spokojený člověk? Ateista je člověk, který se vědomě hlásí k neexistenci Boha. I on věří, protože neexistence Boha se stejně jako jeho existence nedá dokázat. To však ateisté popírají, vysvětlují všechny náboženské představy Boha a hledají v nich vnitřní rozpory. Pokud je najdou, je to pro ně vyvrácení existence takového Boha. Pokud je něco logicky nemožné, prý to nemůže existovat. Přitom předpokládají dva body: • Existovat může pouze to, co je myslitelné pro lidskou logiku.
• Stačí vyvrátit jen to, co lidé dosud tvrdili.
Možnost, že by Bůh mohl být větší a složitější než lidský rozum, vylučují už předem. Stejně tak vylučují možnost, že by mohl existovat Bůh, kterého lidé neumí popsat, ale který popisuje sám sebe nebo který by existoval dokonce mimo jakýkoli lidský popis.
Tato možnost souvisí s agnosticismem (z řeckého bez poznání, nepoznatelnost). Agnostici považují sice božskou moc nebo něco transcendentního za možné, ale nevěří, že by o tom někdo něco věděl. Proto odmítají o tom, zda Bůh existuje nebo ne, vůbec filozofovat. Pro funkcionálního ateistu je otázka existence Boha lhostejná. Všechny tři názory se souhrnně označují jako sekularismus, protože se orientují na svět, který je pro člověka viditelný a měřitelný. Co jej překračuje, to buď odmítají nebo ignorují.
Proto je tento světový názor typický svým materialistickým přístupem. Drží se viditelného, vyvozuje z něho hodnoty a morálku a nezabývá se nadpřirozeným, mimozemským. Zprávy o zázracích nebo setkáních s Bohem ve svátých spisech různých náboženství už předem považuje za nemožné, protože je nedokáže vysvětlit pomocí prostředků tohoto světa. V tomto ohledu má sekularismus také silný vliv na teologii. Podle evoluční teorie je zbytečné přemýšlet o Bohu, který stvořil svět; hlubinná psychologie působí, že je zbytečné mluvit o „hříchu“ nebo „vině“; díky technickému pokroku není třeba důvěřovat Bohu, který udržuje a zabezpečuje náš život.
Otázky, které při takovém postoji zůstávají otevřené nebo vznikají úplně nově, člověk dříve nebo později začne považovat za nezodpovéditelné a utěšuje se vědou o budoucnosti. Mezi tyto otázky patří:
a) I kdyby evoluce vytvořila život cestou náhody - což podle jednoduchého počtu pravděpodobnosti není možné - odkud se však vůbec ve vesmíru vzala hmota?
b) Jestliže se „pocity viny“ působením psychoterapie stávají zbytečnými, jak to, že lidé pořád ještě prahnou po spravedlnosti a zadostučinění, jak to, že je pro člověka tak těžké přiznat vinu, ustoupit a být milosrdný? Jak to, že počet psychicky nemocných lidí přibývá, když by jich mělo ubývat?
c) Jestliže pokrok přináší bezpečí a bezstarostnost, jak to, že lidé na jižní polokouli jsou i přes nesmírnou chudobu často daleko vyrovnanější a klidnější než lidé na západní polokouli?
Ještě za Sigmunda Freuda se člověk díval na náboženství jako na projev nemocné duše a Ludvík Feuerbach chápe boha jako zosobnění touhy člověka (viz například sv. Mikuláš nebo dobrá víla, která musí plnit naše přání). V dnešní době sílí však hlasy, které vnímají náboženství jako něco blahodárného nebo zdůrazňují pozitivní vliv víry na zdraví. Trend se odklání od čistého sekularismu, ale nikoliv směrem k uznání pravého Boha. Mnoho lidí pochybuje o „vševědoucnosti“ a „všemohoucnosti“ vědy. Vidí, že neexistuje žádný lék proti lidské zlobě a přírodu nelze ovládnout. Ztenčující se zemské zdroje, zejména ropy, působí, že naděje na neomezený růst a věčný pokrok se rozplývají. Místo toho člověk tím intenzivněji a soustředěněji pracuje na osobním štěstí. Životní poradenství, management života, fitness centra a rozvoj osobnosti - to vše potlačilo dosavadní vědomí potřeby vyrovnávat se se vztahem mezi Bohem a světem.
Jediné, co má hodnotu, jsem já. Pokud Bůh mému já pomáhá, aby se dobře cítilo a víc se rozvíjelo, pak ať Bůh existuje. Jestliže ale mému rozvoji stojí v cestě, je třeba ho nahradit. Měřítkem pro existenci Boha nebo pravdivosti nějakého náboženství tedy už není logika ateistů nebo agnostiků, ale moje já a pocity postmoderního člověka. „Pravdivé je to, co mi dělá dobře.“
Je tedy logické, že marxismus coby ideologie se sám ukázal jako prázdný. Sliby o blahobytu pro všechny a plné rovnoprávnosti všech lidí se ukázaly jako liché. Obyvatelé komunistických zemí viděli i v televizi, že lidem v západní společnosti se daří lépe než jim. Stejně tak na sobě a svých politicích viděli, že ne všichni mají stejná práva a povinnosti. Tím se stal marným také boj komunismu proti církvím a náboženství. Navzdory komunistickým tezím, že člověk potřebuje Boha a bohy jen k tomu, aby utěšil své neuspokojené potřeby, se víra a náboženství v komunistických zemích udržela a dokonce rostla, a to přes státem zaručované naplňování všech základních potřeb.
Sekularismus: Souhrnný pojem pro ateismus a materialismus. Ateista věří, že existuje dost důkazů, aby si mohl být jist, že Bůh neexistuje. Materialista vychází z toho, že existuje jen materie, hmota. Víra v Boha je podle toho jen projekcí myšlenek a přání člověka. Po smrti neexistuje žádná vědomá existence člověka.
Čemu věří: Vznik, existenci a všechny komplexní zákonitosti vesmíru i života se vysvětluje evoluční teorií. Dokonce i duševní svět, osobnost a myšlení jsou produktem evolučního procesu. Náboženství se považuje za omezující, nerealistické. Lidé jsou schopni najít odpovědi v sobě samých, v rozumu a v přírodních vědách.
Marxismus: Vědecký výzkum: je jediná cesta k nalezení pravdy a k poznání. Lidé jsou od přirozenosti dobří. Absolutní morální měřítko vně člověka není třeba.
Historie:
Renesance (1400-1600 po Kr.)
• tendence k návratu k antice a nová vnímavost člověka na nezávislost a individualismus.
• upozorňuje na rozpory mezi vírou a rozumem
• protiklad učení církve a přírodních věd
Osvícenství (1600-1800 po Kr.)
• přírodní vědy se stávají nejvyšším měřítkem pravdy.
• moc vlastního rozumu
• odmítnutí autority církve
Moderna (1800 dodnes)
Evoluční teorie formulovaná r. 1859 Ch. Darwinem, podle které se všechny životní formy vyvinuly náhodnými procesy.
Marxismus: Zakladateli marxistické ideologie jsou Karel Marx a Bedřich Engels. Nejdůležitějším spisem je „Komunistický manifest (1848) a Kapitál (postupně od r. 1867).
Čemu věří: Odstraněním soukromého vlastnictví a třídních rozdílů a novým uspořádáním v ekonomice a společnosti bude každý člověk osvobozen od egoismu. V komunistické společnosti je stát a náboženství zbytečné. Etika pramení z ekonomiky. Všechno, co posouvá komunismus kupředu, je dobré. Transcendentní morální hodnoty, které by měly absolutní platnost, neexistují. Bůh neexistuje (ateismus). Základní realitou je materie, hmota.
